Velbloudí štafeta pokračuje

Máme zde třetí díl Velbloudí štafety. Jedná se o rozhovory s hráči, kde se ptáme jak na praktické otázky, zajímavosti, tak otázky z lehčího soudku a vždy rozhovor zakončíme nominací dalšího hráče k rozhovoru.

V předchozím interview jsme vyzpovídali Bublu, který nebyl tolik sdílný. Dnes přichází na řadu Michael Brabec, který se opravdu rozepsal. Udělejte si kafíčko, čtení tohoto článku Vám chvíli potrvá, rozhodně to ale stojí za to.

Věk: 19 let
Post: obránce
Mateřský klub: FbC Plzeň
Počet odehraných zápasů v základní části: 16
Body v základní části: 9 (3 góly, 6 asistencí)
Trestné minuty: 0

Ahoj Michale,

k dnešnímu rozhovoru Tě nominoval Tvůj spoluhráč Víťa Malý. Teď máš možnost mu poděkovat nebo jeho volbu okomentovat. :-)

Moc Vítkovi děkuji. Jsem si jistý, že mě nominoval z důvodu, že nemá smysl pro humor a zároveň čas na vymýšlení odpovědí, jelikož dělá levely v LoLku, nebo na co se ta hra hraje. Proto čeká, že já kvalitu rozhovorů mnohonásobně zlepším.

Jsi odchovanec FbC Plzeň. Popiš nám svoji cestu od malého Brabčátka.

Prošel jsem si všemi kategoriemi a zažil spoustu zážitků. Hrál jsem nejdřív ve školní družině, kde jsem s florbalem nabral první zkušenosti. Ve svých 9 letech jsem přišel do FbC a začal zde cestu profíka. Pamatuji si, jak jsem se na začátku bál míčku a nechtěl týmu nic zkazit. Ani nevím, kdy se to zlomilo. Za to, kde nyní jsem, vděčím především dvěma trenérům, kteří mě dovedli téměř až do mužů. Bohužel už u nás nepůsobí, ale mohu se s nimi střetnout i mimo náš klub.

Než se dostaneme k současné sezóně, shrň nám v krátkosti pocity z Tvého dosavadního působení v mužském Áčku v předchozích sezonách?

V Áčku jsem nyní dohrál třetí sezónu. Shrnu to asi takto - moje první dvě sezóny v Áčku = dvakrát po sobě v play-down. Nejprve jsem nečekal, že bych mohl pravidelně za muže nastupovat, když jsem byl ještě junior. Povedlo se mi ale pár zápasů a vybojoval si stabilní místo v týmu. To se stalo již v druhé polovině první sezóny, ve které jsem v mužském florbalu mohl nastupovat. Minulá sezóna už pro mě byla jako u plnohodnotného muže, s tím, že jsem si občas o volnu zahrál za juniory. Člověka to trošku mrzí, poslední zápas loni v play-off juniorů jsem nehrál, protože jsem byl právě na mužích. Ale nic jsem s tím dělat nemohl, potřebovali jsme udržet ligu.

Dostáváme se tedy k nedávno ukončené sezoně. Jak ji hodnotíš z týmového a osobního hlediska?

Z týmového hlediska asi dobrá. Škoda, že se nám nepovedla druhá polovina sezóny, většina z nás se dostala do obrovské herní deprese. Kdybychom si vytvořili lepší pozici do play-off, určitě bych byl nyní šťastnější a mohl s klidem říct, že jsme letos byli silným týmem. Nyní mám napůl takovou pachuť, že se nám jenom mohla povést šťastná série, která nám v listopadu zajistila play-off. Z osobního hlediska ale určitě spokojený nejsem. Je to vtipné, že ty dvě sezóny v play-down pro mě byly mnohem lepší. Odehrál jsem tuto sezónu asi nejmíň zápasů v životě. Třetinu základní části jsem nehrál kvůli úrazu kotníku, a když už jsme se dostali do play-off, byl jsem nemocný. Ze začátku jsem se vnitřně hodně pral s tím, že již nehraji za dvě kategorie a mám pouze jeden zápas za víkend. Ani herně jsem se necítil tak dobře, v předchozích sezónách jsem určitě předváděl lepší výkony. Faktorů bude asi hodně, ale to bych o tom psal do zítra.

Sezona Vám skončila v rozběhnutém play-off vinou vyšší moci. Jaké byly Tvé pocity v pátek 13.3. bezprostředně po tom, co jsi zjistil, že si tento rok již nezahraješ? Jak ses s tím vyrovnal?

Moje pocity byly něco jako „Super, konečně přestávám mít průjem“. Jak jsem již psal, byl jsem nemocný, chytil jsem meningokoka v kombinaci se salmonelou, takže jsem měl začátkem play-off trošku jiné starosti. Zápasy jsem ale prožíval a když se Tojby rozhodl, že si dá v prodloužení druhého zápasu vlastňáka, házel jsem s toaleťákem po celé koupelně. Když jsem zjistil, že se sezóna ruší, ani mě to tolik nepřekvapilo. Samozřejmě jsem byl trošku zklamaný, když se zápasy odložily, věřil jsem, že pomůžu týmu zdramatizovat sérii. Nedá se ale nic dělat, bylo to správné rozhodnutí.

Jak trávíš dny za nouzového stavu? Dostane se nějaký čas i na florbal? Dle Tvého videa, které jsme nedávno přidali na sociální sítě, sis se zavřením tréninkových hal hravě poradil.

Alkohol již můžu, takže převážně u piva a Netflixu. :-) Ale ne, snažím se i učit na maturitu. Zatím se mi to docela daří, i když nevím, jestli maturuji za 14 dní nebo za 2 měsíce. Ale evidentně to není důležité. Máme i individuální plán, který je letos otravný, jelikož musíme vzhledem k situaci posílat, jak cvičíme. A posledních pár dní jsem věnoval vytvářením letní přípravy pro mlže společně s JiWim.

V FbC Plzeň nepůsobíš pouze jako hráč, ale také jako trenér. Jaký v tom vidíš rozdíl? Jsou dětské zápasy větší nervy než ty za Áčko?

Vzhledem k tomu, že trénuji přípravku a elévy, tak by bylo asi špatné, kdybych víc prožíval jako trenér jejich zápasy, než ty svoje. Ale naopak, asi mi udělá větší radost, když kluci, které trénuji, hrají tak, jak si přeji, než když my jako áčko hrajeme dobře. Protože i když jsme hráli špatně, kolikrát jsme urvali to nejdůležitější, body. Naopak, pokud děti hrají dobře, je to mnohem důležitější než nějaký výsledek, který ve finále jenom udělá klukům radost na tvářích. Je to samozřejmě také velmi důležité, ale předvedený výkon a návyky, které po nich chceme, jsou v těchto kategoriích nejdůležitější.

Co z toho Tě baví více? Vidíš se do budoucna spíš jako hráč nebo jako trenér?

Asi bych to nikdy neřekl, ale poslední dobou začíná být větší zábava trénování dětí. Naplňuje mě ta chuť dětí zlepšovat se a hrát. Samozřejmě, hraji celý život a určitě bych se momentálně hůře srovnával s ukončením hráčské kariéry než té trenérské. Ale to trénování dětí má v sobě asi něco víc. Dává mi to obrovské zkušenosti do života. Rád bych u toho ještě dlouho působil, ale uvidíme, jaké budou priority, až nastoupím do práce. Vypadá to ale, že do toho je zatím času dost.

Začal jsi trénovat poměrně brzy. Jaké vlastnosti jsou podle Tebe pro trenéra klíčové? Pokus se trénování přiblížit někomu ze současných hráčů, kteří by o něm třeba také uvažovali.

Začal jsem jako asistent u Petra Lince na 4.ZŠ asi 4 nebo 5 let zpátky a neměl jsem k tomu dlouhou dobu žádný vztah. Kolikrát jsem chtěl skončit, chodil jsem si na ty tréninky jenom sednout. Bylo pro mě obrovsky důležité, že jsem přešel pubertu a uvědomil si základní věci. Začal si všímat, jak každé moje rozhodnutí může mít vliv na sportovní i osobnostní vývoj dětí. Pokud si toto jakýkoliv trenér uvědomí, má napůl vyhráno. Pokud má člověk čas, chuť do vzdělávání a aspoň trošku cit pro komunikaci s dětmi, může se stát trenérem, který bude pro děti přínosem, a ne jenom hlídáním. Zároveň je důležité, mít kolem sebe kvalitní trenéry, od kterých může spoustu věcí okoukat. Já jsem měl a stále mám takové štěstí a sám se každým dnem, který věnuji dětem, učím nové věci.

Co očekáváš od nastávající sezony?

Tak z hráčského hlediska je to pro mě velmi důležitá sezóna. Potřebuji chytit zpět tu chuť mít pět dní po sobě florbal a ten šestý se pořád těšit na další trénink. Uvidíme, jak to bude výsledkově. Věřím ale, že by to mohlo být úspěšnější než letos. Mladý tým získal řadu zkušeností a pokud se dobře připravíme, můžeme opět hrát vyrovnaně s nejlepšími týmy ligy. A z trenérského pohledu se posouvám o kategorii výš a bude to pro mě velký krok. Již během této sezóny jsem občas působil na lavičce mlžů a okoukával nějaké jejich tréninky. Všechny kluky a holky dobře znám, protože prošli kategoriemi, kde jsem trénoval. Doopravdy se těším na práci s nejpočetnější kategorií v našem klubu.

Zajímavosti

Jaký týmový zážitek na hřišti v Tobě zanechal největší stopu za tu dobu, co jsi v FbC?

Věřím, že některým mým spoluhráčům je odpověď jasná. Já ale nejdřív odskočím od tématu. Asi nikdy jsem se nepodílel na nějakém velkém úspěchu. Když nepočítám takové ty elévské turnaje, kde jsme vyhrávali 20 medailí na sezónu, nikdy jsem nevyhrál ani medaili. Asi 4x jsem byl ve Švédsku na Gothii a nikdy jsme nic neuhráli. A jediný termín, kdy jsem nejel a jel místo mě na výjimku Jonáš Kreisa (nyní Tatran Střešovice), tak vyhráli bronzovou medaili a pohár, se kterým se dodnes chlubíme po školách. Ani třeba Kralupy Open, kde jsem žádného ze soupeřů neznal, jsme nevyhráli. Vlastně jsme nepostoupili ani ze skupiny. A jak to, že je na Roudné pohár z Kralup? Jo, to je z roku, kdy jsem tam nehrál a byl jsem na výběrech, kde jsme tradičně dostali nařezáno. Takže ano, můj nejlepší zážitek je doopravdy stříbro z Czech Open PRO, protože ani nic jiného na výběr nemám.

A Tvůj osobně nejlepší moment v FbC?

Nejlepší moment? Asi hattrick, který jsem vstřelil v elévech Mocným Tuleňům z Podbořan v hale České Lípy. Do dneška si to pamatuji. Vyhráli jsme asi 15:4. Druhý nejlepší moment byl, když jsem v dorostencích dal dva góly po dvou náhozech z půlky v derby se Slávií. Extraligový brankář Vojta Šimůnek neměl šanci. Stál totiž mimo bránu. A jinak asi každý gól, který se mi povede vstřelit. Posledně to bylo myslím někdy v říjnu loňského roku, kdy jsem dal gól po Vošťákovo nahrávce na lině v Náchodě, který byl nakonec klíčový a vyhráli jsme. Jo a mimochodem, to byl zápas, kde jsem se chytře zranil a udělal si volno od tréninků, abych se mohl plně soustředit na maturitní ples. Bohužel mi nedošlo, že s nohou v sádře se těžko nacvičuje.

A co nejhorší moment, který jsi v FbC zažil?

Tak to bylo taky v elévech, ale už si nepamatuji, proti komu. Určitě to ale bylo opět někde v těch vesnicích na severu. Dal jsem si vlastňáka a kvůli tomu jsme z turnaje odjížděli bez medaile. Bylo to fakt smutné. A jinak nevím. Určitě tady bylo pár zklamání, když se nám nedařilo postoupit na MČR v mladších kategoriích. Taky můj poslední rok ve výběrech dorostenců. Nahrával jsem JiWimu na důležitý gól. Díky němu jsme neprohráli s reprezentací Slovenska o 10 gólů. Byl jsem nahecovaný urvat v play-off historický výsledek pro Plzeňský kraj - postoupit přes první kolo. Bohužel hala v České Třebové nebyla stavěna, aby udržela sníh a spadla nám na hřiště. Škoda že byl leden, mohli jsme to dohrát na parkovišti vedle. A jako poslední špatný moment zmíním loňský zápas s Wizardy, který by měl zmínit v rozhovoru spíš Lapi, a tak to udělám za něj, asi zapomněl. Moc se nám to tam nepovedlo no.

Z lehčího soudku

V Áčku jste poměrně vyhlášení tím, že se spolu nenudíte. Můžeš prozradit nějakou zákulisní historku, kterou považuješ za rozumnou ke zveřejnění?

Napadá mě spousta historek, které jsou i nejsou rozumné ke zveřejnění. Snad se mi povede tuto tenkou hranici správně odhadnout. Třeba loni po vánoční besídce, když se celá skupina bydlící na Lochotíně chytře rozhodla, že půjde domů pěšky. Bohužel nás už po pár metrech začaly bolet nohy, a když jsme cestou uviděli dva nákupní vozíky, každému bylo jasné, co dělat. To, že jsme pořádali závody ve sjezdu z kopce, nebo že jsme navštívili McDrive asi nikoho nepřekvapí. Že ale jeden z členů našeho pochodu zajde dovnitř a ty dva cheeseburgery si udělá sám, mě doopravdy pobavilo. Bohužel jsem nakonec zjistil, že tam pracovali jeho spolužáci, takže tento příběh nemá ty správný koule. Dále mě napadá turnaj Hummel Open Game v Brně, kde jsme byli někdy v kategorii dorostenců. Bydleli jsme na kolejích a jeden večer docela jsme se nudili, alkohol jsme měli samozřejmě zakázaný. Tak jsme pořádali soutěž o větší exkrement. Dodneška si pamatuji vítěznou fotku.

Nominace

Kterého svého spoluhráče bys nominoval k dalšímu rozhovoru?

Jako dalšího nominuji Vojtu Kuneše. Věřím, že to je jeden z mála, kterému se povede alespoň částečně odpovídat seriózně. A aspoň se na chvilku přestane učit.

Děkujeme Ti Brabi za vyčerpávající rozhovor a přikládáme vtipnou fotku.