Rozhovor se šéftrenérem klubu

Přinášíme Vám první rozhovor tohoto roku! A nemohli jsme vybrat nikoho jiného než jednoho z hlavních činitelů našeho klubu - šéftrenéra Jaromíra Täubera, se kterým jsme si v obsáhlém rozhovoru povídali o změnách, které v klubu nastaly, o tom, jak probíhá trénování během lockdownu a také třeba o tom, proč je tak důležité se správně vybavit na venkovní trénink.

Ahoj všem. Podle mě došlo v minulém roce k hodně změnám. Za prvé nás opustil Venca Michálek, který tu byl delší dobu a zajišťoval jak chod klubu z pozice šéftrenéra, tak A - tým mužů, což je vždycky velký zásah do fungování. Dál pak třeba to, že jsme přešli na nový web a konečně na členskou sekci, což se za nějaký čas pozitivně projeví. A samozřejmě je tu taky ten covid.

Covid je samozřejmě velké téma. Nejdřív se ale podíváme na ty výše zmiňované personální změny. Co se z nově nabyté šéftrenérské pozice změnilo pro Tebe?

Větší odpovědnost za spoustu věcí. Přece jenom člověk nějakým způsobem vede nemalé množství lidí a hlavně nese odpovědnost za směřování hráčů, kteří věnují florbalu dost času. To je závazek. Nikdo nechce chodit čtyřikrát týdně na trénink, o víkendu na zápas a vlastně zjišťovat, že je to špatně nebo dokonce k ničemu. A to je stejné pro hráče i trenéry. Zároveň to chce lepší time management. Tím, že pracovní doba není úplně pevně daná a některé věci se prostě musí udělat klidně i o půlnoci, protože přes to nejede prostě nejede vlak.

Jelikož se na Tvém time managementu podílím, musím uznat, že je to občas řehole 🙂

Je jasné, že vzhledem k situaci, ve které nyní žijeme, bude odpověď na následující otázku kratší, než by sis přál, ale zajímá mě, jakou práci za Tebou můžeme vidět? Je něco, co bys chtěl vyloženě vypíchnout?

Jsem rád, že se nám po odchodu Venci podařilo sehnat trenéra Áčka. V Plzni moc není kde brát a najít někoho ambiciózního je těžké. Dál jsem rád za to, jak se nám letos podařilo poskládat trenérské obsazení v jednotlivých kategoriích a zapřáhnout více lidí do fungování klubu. Mám také pocit, že se nám postupně daří výrazně sjednocovat pohled na to, co a jakým způsobem chceme trénovat napříč celým klubem, a kam bychom se měli ubírat. Spousta trenérů, a to neříkám, že je moje práce, se stala úplně samostatnými a iniciativními. Pokud to takto půjde dál, moje práce bude postupem času spíše usměrňovat přebytečnou energii než jí vydávat ze sebe.

Musím uznat, že za poslední dobu se jak počet trenérů, tak jejich zapojení opravdu změnilo k lepšímu. Přecházíme k tématu doby covidové. Tréninky na halách probíhat nesmí, tak jak tedy nyní trénujete?

V prvé řadě se s trenéry snažíme nepoužívat tuto situaci jako omluvenku. To znamená, že lockdown do jisté míry bereme jako příležitost a ne jako něco, co nás ukončilo a dalo důvod válet se doma. Samozřejmě to má svoje limity. Někdy v létě jsem četl rozhovor, který všude šířím jako sektář. Psalo se tam něco ve smyslu, že covid je příležitost pro tréninkové typy. Tak jsme k tomu přistoupili my. Pravidelně trénujeme, v některých kategoriích dokonce častěji než když jsme na halách. Zpočátku jsme se vydali cestou nějakých výzev a soutěží, což teď vlastně držíme už jen u mladších hráčů. Všichni ostatní už mají klasické individuální tréninky a makají naplno. Jen mě mrzí, že musí reportovat videa atd., což je otravné, ale bohužel to teď tak musí být a jsem rád za to, jak se s tím popasovali. Pravidelně máme taky s jednotlivými kategoriemi webináře.

Jak takové webináře probíhají?

Máme vymezená témata, která jsou pro nás klíčová k zvládnutí naší hry. Ty pak probíráme s jednotlivými kategoriemi pomocí sestřihů z různých zápasů, ať už jejich nebo ze seniorských soutěží. Mimo florbalová témata se věnujeme věcem, které jsou pro hráče v této době využitelné. Strava, psychologie výkonu, zásady kondičního tréninku atd.

Která kategorie dle Tvého názoru funguje nejlépe? A co bys ostatním kategoriím doporučil? Abych nebyli jen pozitivní, je něco, co se nepovedlo?

Těžká otázka. Asi neumím pořádně odpovědět, protože nevím, podle čeho bych to měl hodnotit. Rád bych řekl, že ta moje, tedy starší žáci, ale myslím, že opravdu dobře, ne-li lépe pracují mladší žáci a v posledním měsíci i dorost s juniory. Tam je to dle mého srovnatelné. Pravidelné tréninky, účast na webinářích, další aktivity. Z mého pohledu máme největší práci s elévy a přípravkou. Tam se podle mě hodně projevilo to, že se nám v letošní sezoně výrazně obměnilo osazenstvo těchto kategorií a s velkou částí hráčů jsme měli malý počet tréninků, aby si zvykli na to, jak fungujeme. Nicméně, jak jsem říkal, že se nevymlouváme na covid, tak jsme po novém roce s trenéry udělali několik změn, kterých se elévové a přípravky dočkají během února. Teď mají nejmladší hráči zadanou soutěž, po níž přejdeme na jiný způsob trénování v lockdownu, který věřím, bude stát za to.

Musím říct, že na to se těším, jelikož vím, že se jedná o velice zajímavou a dlouhodobou věc.

Co bys doporučil těm kategoriím, které úplně správně nefungují? Předpokládám, že to jsou ty, které jsi ve své odpovědi nezmínil.

Je potřeba to brát individuálně. Není to tak, že nějaká kategorie nefunguje a nějaká ano. Podle mě je to jednoduchá kalkulace každého hráče: Stojí mi to za to jít trénovat, když není jisté, že se bude hrát? Já si myslím, že covid ukázal spoustu věcí. Jedna z nich je, jakou část v našem životě zabírá pohyb a radost z něj. Dostal jsem samozřejmě od října omluvenky, že není kde trénovat, že prší atd. Pak ale dostanete report z tréninku, kdy borec trénuje florbal venku ve sněhu nebo v 1+kk mezi lednicí a stolem. Jasně, někdo si řekne, jestli už to není moc, ale o tom to přesně je. Nikoho do ničeho nenutíme, někteří už s námi online netrénují nebo trénují méně. Já to nesoudím, jenom logicky z pozice trenéra sportovního klubu víc oceňuji, když si někdo najde cestu a má chuť něco dělat. Abych zase úplně nemaloval všechno růžově, tak po těch starších hráčích už trochu dupeme.

A co mužská kategorie?

Samostatnou kapitolou jsou muži A, kteří tím, že už nějakou dobu ve florbale fungují a jsou řekněme tím finálním produktem, dostali podklady a vše je na jejich odpovědnosti a individuálním přizpůsobení.

Jak se říkalo již v první vlně - individuální práce v lockdownu dělá ty rozdílové hráče.

Teď otázka, která zajímá spoustu našich čtenářů. Během krátkého rozvolnění opatření v prosinci spousta týmů naběhla okamžitě do hal. Proč to tak neudělalo i FbC Plzeň?

Osobně v tom nevidím smysl. Za prvé, i když nejsme v efbécéčku epidemiologové, tak jsme se všichni shodli na tom, že to bude tak maximálně na tři týdny a pak přijdou přísnější opatření. Nakonec to trvalo asi 14 dní a lockdown máme dodnes. V tu chvíli bychom museli přerušit naše individuální plány, které jsou nějakým smyslem poskládané a jít trénovat s rouškou. Jednoduše pro nás negativa převládala nad pozitivy. Ale chtěli jsme se s hráči vidět, měli jsme tréninky venku hlavně kvůli sociálnímu hledisku jako doplněk pro individuály. V únoru chceme zavádět tréninky venku, jak to bude možné. Hráči se chtějí vidět a nám taky chybí ta interakce naživo. Individuální tréninky, ale zůstanou nadále, toho se jen tak nezbavíme. Nesoudím ale kluby, které se rozhodly jít do hal, každý pracuje jinak. Nám to prostě nepřišlo vhodné s ohledem na to, co děláme.

Jakmile se tedy znovuzahájí sezona, bude celý klub schopen okamžitě nastoupit ve formě? A když ten závěr rozhovoru položíme i do trochu osobní roviny, Ty, jakožto kapitán A týmu, budeš připraven v plné polní?

Bojím se, aby pak hráči na hřišti nehledali místo soupeřů židle a lednice 🙂 Věřím, že ano, myslím si, že se dokonce spousta z nich i dost zlepšila, což mě moc těší. Za sebe říkám že ano, vždycky mě bavilo trénovat a situace s covidem to nezměnila.

V poslední době se Ti stalo několik zranění. Možná to bude v návaznosti na Tvůj věk, jelikož jsi dlouhou dobu byl nejstarším hráčem kádru, až na začátku této sezony tě na této pozici vystřídal Vencík Khek. Prozraď nám, o co šlo?

Při tréninku venku jsem si natrhl sval na noze, trvalo to asi měsíc a půl než jsem mohl něco dělat. Souhlasím, že to má souvislost s věkem, ale přesně naopak. Ve 26 letech jsem se pořád nenaučil pořádně obléknout na trénink. Tím, že mi tyhle věci trvají déle, dosáhnu vrcholu kariéry kolem 40 let, takže času dost 🙂

Děkujeme Ti, Jaromíre, za rozhovor a přejeme Ti, aby ses naučil co nejdříve vybírat správné oblečení do zimy. A samozřejmě také mnoho úspěchů v Tvém působení v klubu.