Novým šéftrenérem klubu je Jaromír Täuber

Vyjádření Libora Strejčka, prezidenta klubu: ,,Od prvního momentu, kdy jsme se dozvěděli o pracovní nabídce směrem k našemu dnes již bývalému šéftrenérovi Václavu Michálkovi, jsme intenzivně jednali o všech aspektech a možných personálních změnách. Venca pracoval nejen na plný plyn, ale také na plný úvazek, kdy v letošní sezóně krom důležitého postu šéftrenéra úspěšně vedl jako hlavní trenér mužské Áčko a tým dorostenců, se kterým udělal velký kus práce. Výměna na postu šéftrenéra zejména na západě Čech není lehkou záležitostí. Zkušených trenérů je zde jako šafránu a jelikož máme celý klub postavený na odchovancích, další podmínkou bylo, že jsme hledali osobnost úzce spjatou s naším klubem. Znalost vnitřních hodnot, cílů a především jednotlivých hráčů byla při výběru ohromnou výhodou.

Jsem rád, že se situace rychle vyřešila ke spokojenosti všech stran a že k dnešnímu dni můžeme veřejnosti oznámit jméno nového šéftrenéra klubu, kterým byl jmenován Jaromír Täuber. Jarda zná dobře vnitřní prostředí, působí v FbC Plzeň již několik sezón nejen v roli hráče mužského A týmu, ale významnou měrou se věnuje mládežnickým družstvům. Dalším plusem byl fakt, že se již podílel na tvorbě nové sportovní koncepce, kterou bude mít za úkol uvést do praxe napříč všemi kategoriemi. Přeji mu nejenom v tomto úkolu, ale v celé práci hodně zdaru.“

Dále Vám přinášíme rozhovor s Jaromírem.

Ahoj Tojby,

rádi bychom Tě přivítali na nové pozici. Do klubu jsi přišel před sedmi lety, popiš nám svoji cestu, jak ses vůbec dostal do Plzně.

Docela to letí. Tenkrát, v době závěru florbalového pravěku, jsem se rozhodl spojit studium na VŠ s novou florbalovou etapou a zamířil z Ústí nad Labem do Plzně. Hodně mi tenkrát pomohl Kuba Volák, kterému tímto děkuji. Byl tu silný tým zkušených hráčů doplněný o, podle mého názoru, výjimečný ročník 1994, kde jsem našel známé tváře, se kterými jsem se potkával v juniorských kategoriích.

A co pak cesta od hráče B týmu po šéftrenéra klubu?

Zajímavá otázka. Asi půl sezony po přestupu do Plzně jsem prakticky dohrával sezonu v béčku. Byl tu silný tým a já byl klasický případ trojimperativu MHB (mladej, hrdej, blbej). Do toho jsem měl nějaké zdravotní problémy a kombinací toho všeho se mi jevilo béčko jako nejlepší varianta. V té době jsem si toho dost uvědomil, získal jsem respekt k jakékoli formě florbalu, hráčům z regionu a dost to vyzkoušelo můj vztah k florbalu. Jak nás učí americké filmy, vrátíš se buď silnější, nebo vůbec. Měl jsem to štěstí, že mě potkala první varianta, za což bych chtěl poděkovat všem, kdo mě v té době podporovali. Dál to nabralo poměrně rychlý spád. Začal jsem pravidelně hrát za Áčko a každou sezonu to bylo lepší. Jednou mě Kuba Šimek oslovil, zda bych nechtěl vyzkoušet trénování a já řekl, proč ne. Takhle většinou začíná každá dobrá akce. Prošel jsem doslova všemi kategoriemi od přípravek až po trénování Áčka. Postupem času jsem začal navyšovat úvazek v klubu a florbalu obecně a to na úkor studia až do dnešního poměru 99:1, který považuje dost lidí (hlavně kantorů) za nedostatečný a já s tím trochu bojuji. Na druhou stranu mi škola a další vzdělávání dost dalo, hodně věcí používám i v praxi a mám je zažité, což podle mého názoru nemá moc mých spolužáků, kteří už mají školu hotovou.

Jako jeden z mála hráčů Plzně sis vyzkoušel také Superligu. Nikdy jsme se Tě na to nezeptali, teď máme konečně příležitost. Připomeň nám, kde jsi působil. Jaké zkušenosti Ti to dalo hráčsky a do trénování?

Popravdě to bylo způsobené situací tady v našem Áčku. Skončil nám trenér, hodně lidí ztratilo motivaci, což je ve sportu konec. V momentě, kdy jsem si tady dával poslední hřebíček do hráčské rakve, jsem začal jezdit alespoň na jeden trénink týdně za bráchou do Ústí a tam to asi po měsíci dopadlo tak, že jsme si plácli na hostování do konce roku. Byla to super zkušenost, hlavně ze začátku působení se mi i dost dařilo, pak asi zapůsobilo víc faktorů, já trávil více času cestováním než tréninkem a to mi asi nepřidalo. Jak to bývá v týmech, co hrají play-down, byla všude kolem cítit taková ta sportovní deka a přiznám se, že i mě dost přikryla. Na druhou stranu jsem asi měsíc po konci Superligy zjistil, že ten stres a tlak prostě potřebuji k životu a od té doby mě dost baví zápasy o všechno a trochu se v tom vyžívám. Hráčsky mi to dalo hlavně to, že jsem zjistil, že rozdíly mezi lepšími hráči Národní ligy a třeba Superligou nejsou až tak velké nebo téměř žádné. Jde spíš o nastavení hlavy a uvědomění si vlastních silných a slabých stránek.

V trénování mě to posunulo ve dvou rovinách. Samozřejmě jsem toho dost okoukal a trošku mi to změnilo pohled na florbal. Druhá a pro mě možná důležitější věc byla to, že kluci tady v Plzni po mém odchodu (ne kvůli tomu, že bych jim tolik chyběl) prohráli dost zápasů o gól a rychle mířili tabulkou dolů. Skončilo to až v play-down a já měl v té době dost černé myšlenky. Tenkrát se každý hráč navíc počítal a ať už by z kádru odešel kdokoli, byl by to průšvih. Začal jsem tady trénovat Áčko, protože jsem cítil, že to jde i dost za mnou. Společně s bráchou jsme jezdili na zápasy po našich trénincích, dělali videorozbory atd. Nakonec to stačilo, play-down jsme vyhráli a je tady potřeba poděkovat za morál všem, kteří se na tom podíleli. V té době jsem si uvědomil, že mi na tom tady dost záleží, chci se na tom trenérsky víc podílet.

Proč si myslíš, že vedení klubu sáhlo zrovna po Tobě?

Asi to byl přirozený vývoj. V klubu jsem byl po Vencově odchodu člověk s nejvyšším úvazkem a navíc jsme s vedením delší dobu hledali variantu mého uplatnění po VŠ, takže v momentě, kdy Venca oznámil odchod do Kladna, nabízelo se to. Navíc sehnat někoho na tuhle pozici není jednoduché, musíte být podle mě trošku blázen, pokud to chcete dělat dobře. Na(ne)štěstí jsem. V neposlední řadě jsem si ke klubu za těch sedm let vytvořil silný vztah.

Váhal jsi? Přeci jen už to nebudou moct být pořád takové ty srandičky, které Tě charakterizují.

Je to tak, výzva to je, přistupuji k tomu se zdravým mixem respektu a nadšení.

Když už jsme u těch srandiček, druhou část otázky odpovím krátkým příběhem. Jeden z prvních lidí, který se dozvěděl o tom, že budu šéftrenér, byl jeden z našich trenérů, kterého tu uvedu pod náhodným pseudonymem, třeba … Oheň. Tak mi teda Oheň volá a říká, že to nikdy nemůžu organizačně zvládnout, že to bude peklo, že jsem nedochvilný atd. Následně na to přišel na naši schůzku další den o 15 minut později a poté na téměř každý trénink až do teď. Nicméně mě vyhecoval (což není těžké) a já si přenastavil všechny hodinky o 5 minut napřed, udělal jsem si nejlepší trenérský notes v ČR, do té doby jsem měl spíš takový ve stylu Pepíka Hnátka, a makám na svých slabých stránkách.

Jak se Ti změnil život od té doby, co Tě bratři Strejčkové s touto nabídkou oslovili?

Asi méně spím a více jim volám :-)

Do florbalu investuješ hodně času, co na to doma?

Samozřejmě jsou všichni naprosto tolerantní a nikdy se se mnou nehádají, když jsem celý den pryč, nejezdím na návštěvy, nebo komunikuji s nedostatečnou frekvencí :-) Ne vážně, mám tolerantní přítelkyni a rodina mě podporuje.

Před Tebou na této pozici působil Jakub Šimek a Václav Michálek. Jaký s nimi máš vztah? Jak si myslíš, že přispěli k rozvoji oddílu?

S oběma vřelý. S Vencou jsme spolu seděli dva roky v kanceláři a myslím, že jsme ani nezažili žádnou krizi, což je vzhledem k tomu, že mě i trénoval, docela zázrak. Mám ho rád jako člověka a trenérsky mu přeji na Kladně hodně štěstí a doufám, že ho nebude potřebovat. Se Šimim jsme se teď delší dobu neviděli, což bylo dáno asi i vytížením, ale do té doby jsme se vídali pravidelně. Přivedl mě k trénování a nasměroval mě, doufám, správným směrem, za což mu děkuji. Podle mě oba byli jako šéftrenéři dost rozdílní, ale každý posunul klub hodně dopředu, i když jiným způsobem.

A jak přispěješ Ty k rozvoji oddílu? Co od Tebe mají velbloudi očekávat?

Máme pár projektů, které jsme naplánovali ještě s Vencou. To vše bychom měli dotáhnout do začátku sezony. Chceme se v FbC Plzeň vydat trošku jinou cestou a být mnohem efektivnější, ale to je na delší povídání a já chci, abychom méně mluvili a více makali.

Je u nás takovým zvykem, že šéftrenér zastává také roli hlavního trenéra mužského A týmu. Proč tomu tak není u Tebe?

Je to tak, trenérem Áčka nebudu. Nechci sedět na více židlích zároveň a už ani nechci působit v roli hrajícího asistenta. Toto rozhodnutí nemá vliv na to, že odešel Venca, protože jsem o tom uvažoval již tuto sezonu. Multitasking přímo na hřišti je blbost a člověk pak nedělá ani jedno pořádně. Jsem v ideálním hráčském věku a myslím, že je pro mě důležité, abych dál jakkoli hrál. Ne jen kvůli sobě, ale i kvůli trénování, protože je člověk zase o trochu víc součástí toho sportu a dost věcí vnímá lépe. Nezastávám ale názor, že musíte hrát nejvyšší soutěže, abyste byl dobrý trenér. Je jedno, jestli je to Regionální liga nebo Superliga, pokud umíte pracovat s informacemi, které z té hry dostáváte.

Navíc se nám povedlo získat člověka, který je podle mého kompetentní. Sehnat dobrého trenéra Áčka, který by splnil všechny věci, co od něj očekáváme (a není jich málo) a nebyl angažovaný, je v tomto regionu nadlidský úkol.

Je zvláštní, že Tě vlastně bude trénovat Tvůj podřízený. Zvládnete to?

Přistoupili jsme k tomu tak, že jsme květen věnovali tomu, abychom si nastavili směřování Áčka jako celku v návaznosti na klub, jeho hodnoty a vize. To se povedlo, došli jsme ke shodě a od června již do Áčka vstupuji jen jako hráč a v průběhu sezony nebudu nic řešit. Sice mám Áčko oficiálně v náplni práce, ale dodržování konceptu bude mít v této kategorii na starost Pavel Strejček a já se tak mohu věnovat jiným kategoriím. Nechtěli jsme se vydat cestou, že sem přivedeme za dost peněz trenéra odjinud, ten si s sebou přivede hráče a po dvou letech to tady opustí, protože dostane nabídku zase odjinud. Chceme mít u nás lidi s vazbou na klub, protože když o něco jde, tak to podle mě hraje zásadní roli.

Co bys vzkázal Vencovi do nového působiště v Kladně?

Doufám, že se mu bude dařit a dobře zapadne do kanonýrské rodiny. S oběma jeho kategoriemi mu přeji jen to nejlepší, dokud nebude hrát proti FbC Plzeň. V tu chvíli samozřejmě jen to nejhorší v rámci našeho výkladu fair-play :-)

Děkujeme Ti, Jaromíre, za rozhovor a přejeme Ti mnoho úspěchů v nové roli.